Mazací hlava aneb Netušené obzory Davida Lynche
Film „Mazací hlava“ natočil v roce 1976 jako svůj celovečerní debut legendární americký režisér David Lynch. Svým způsobem je tento film „příkladnou ukázkou a esencí tvorby“ tohoto režiséra. Filmy Davida Lynche jsou totiž pro některé diváky velmi nesrozumitelné až zmatené a musím říct, že Mazací hlava je toho důkazem.
Na první pohled tento film přesně naplňuje pojem „obrazový surrealismus“, a to v nejčistším slova smyslu. Ve filmu se vlastně střídají realistické scény, které se ve chvíli, kdy máte pocit, že už jsou příliš reálné, mění v halucinační vize hlavní postavy. První dvě třetiny filmu jsou běžnému diváku vcelku srozumitelné, ale od okamžiku, kdy hlavnímu hrdinovi v jedné (snad snové) scéně upadne hlava a tu sebere chlapec s čepicí, se děj stává trochu nepřehledným.
Příběh černobílého filmu odehrávající se na periférii jakési průmyslové čtvrti je vcelku jednoduchý. Podivný (a podivně vypadající) samotářský mladík Henry Spencer se dovídá, že jeho přítelkyně Mary X. čeká dítě. Henry má mimochodem vskutku „surrealistický účes“, snad se jedná o parodii na hity tehdejší doby „Horečka sobotní noci“ a „Pomáda“. Nejprve poznává podivné rodiče své milé a poté začnou spolu žít v jeho bytě. Bohužel novorozenec připomíná spíše Vetřelce ze stejnojmenného filmu než malé dítě, navíc Mary nezvládá výchovu věčně uřvaného potomka-zrůdičky a Henryho opouští. Mladík zůstává v ponuré atmosféře svého bytu sám se svým znetvořeným dítětem. Halucinace a deprese ho posléze dovedou k zoufalému činu, kdy (možná omylem, ale spíše úmyslně) dítě rozřízne nůžkami. Ale nedivte se mu! Kdyby se vám taková malá zrůdička pořád chichotala, také byste měli chuť jí zavřít ústa. Tato scéna je mnohými srovnávána se slavnou scénou s rozříznutým okem ve filmu Andaluský pes.
V hlavní roli Henryho se nám představuje Jack (John) Nance, u něhož není občas jisté, zda to myslí vážně, či zda se jedná o herecký projev na hraně parodie. Avšak jako představitel hlavní role přesně zapadá do atmosféry snímku. Je přinejmenším zajímavé, že tento herec zemřel také velmi surrealisticky - pravděpodobně se úplně opilý uhodil do hlavy, ale vůbec tomu nepřikládal význam a za několik dní zemřel. Ostatní herci jsou pak zcela ve stínu hlavního představitele, snad kromě hysterické Mary X., kterou hraje Charlotte Stewartová.
Co je pro tento film typické? Vedle iracionální chování postav jsou důležitým motivem snímku malí obludní tvorové podobní červům, kteří procházejí celým filmem a kteří se nápadně podobají onomu dítěti. Ve filmu se objevují i další bizarní záležitosti, například blonďatá zpěvačka se zduřelými tvářemi, větvička zasazená v kopečku hlíny na nočním stolku, jakási planetka plující tmou, ohyzdný strupatý muž apod.
Ve filmu není důležitý jazyk, nýbrž obraz a zvuk. Občas se můžete přistihnout, že krátké dialogy herců vás spíše vyruší z „poklidné atmosféry“. Protože děj se odehrává v průmyslové čtvrti, kde hlavní rekvizity tvoří dým z továren, různé trubky, rozbité haly, rozlitý olej a oprýskané domy, tomuto prostředí odpovídá i průmyslová hudba. Praskání, kvílení, vrzání, syčení, šumění a jiné nepříjemné zvuky – to je hudba Mazací hlavy. To vše na diváka působí velmi depresivním a neradostným dojmem.
Film buduje atmosféru od první minuty a to je jeho velký klad. Od začátku tušíme, že se stane „něco nemilého“. Dále je třeba pochválit velmi realistické ztvárnění zrůdného dítěte, z něhož se po jeho usmrcení vyvalí hnusná kaše, což je na samé hranici únosnosti a Lynch tím asi zkouší diváka, co všechno vydrží.
Věřím, že film může u někoho vyvolat smíšené pocity, neboť se opravdu nejedná o snímek na pěkný sobotní večer. Prostředí průmyslové čtvrti, černobílá kamera, nervní zvuk a „hudba“ – to jsou spíše atributy halucinogenního dojezdu. Pro jiné může být Mazací hlava zfilmovaný sen, resp. defilé všech možných i nemožných nočních můr, které se čas od času zdají každému. Prostě není to film pro masového diváka. Podle mého názoru by totiž mnoha lidem stačil pouhý sestřih „nejlepších scén“, aniž by museli vidět celý snímek. Zkrátka: Kdo není naladěn na tento druh film, nelze jej nutit, aby se na něj díval.
Pokud ovšem budeme hodnotit film v kontextu režisérovy tvorby, musíme si uvědomit, že zatímco ostatní surrealističtí tvůrci typu Jana Švankmajera nebo Luise Buñuela postupem času přešli od němých obrazů k práci s živými herci, David Lynch postupně přešel od málo srozumitelných filmů k ještě více nesrozumitelným. Ačkoli v Mazací hlavě je teprve na začátku své režisérské dráhy, přesto už v tomto snímku se objevují některé jeho oblíbené rekvizity a motivy, například divadelní opona (Twin Peaks), tajemná skříňka (Mulholland Drive) nebo „osudová žena“ (téměř ve všech jeho filmech).
Napsat filmovou recenzi znamená mimo jiné udělat výklad celého filmu, tj. proniknout do mysli režiséra a odhalit, co tím chtěl říct. Obávám se, že zvláště u tohoto filmu není něco takového možné. Ten, komu se Lynchovy snímky nelíbí, může namítnout: K čemu nám jsou takové filmy? Asi se shodneme, že většina filmových děl nějakým způsobem reflektuje lidskou skutečnost. Nabízí se tedy otázka: Jaká skutečnost nebo zkušenost je odražena v Mazací hlavě? Podle některých je to Lynchovo osobní vyrovnání se s tragédií jeho dcery, která se narodila tělesně postižená, podle jiných to může být jen sled surrealistických obrazů. Možná je tedy odrazem něčeho, co je sice v nás, ale nechceme to raději vidět. Mazací hlava je sice „divnofilm“, ale vzhledem k tomu, že jsem očekával, že nebude mít ani děj, předčil moje očekávání.
Závěrem bych připomněl citát již vzpomínaného režiséra Luise Buñuela, který v souvislosti se svým filmem „Andaluský pes“, který byl jedněmi nesmyslně zatracován a druhými zas bezmezně obdivován, řekl: „Davy blbců vidí pěkné a poetické v tom, co je zoufalou a náruživou výzvou k vraždě!“ Proto nebuďte blbci a snažte se pochopit i tento film a nehledejte v něm nic tajemného.
Napsal Dědek
Konečné hodnocení: 72,4 %
Stříkéééj!!!
(Vojta Kokotek, 14. 3. 2008 14:05)