Kýč měsíce – Sebevražední atentátníci
Téměř každý den v novinách,
v rozhlase, v televizi, prostě v médiích čteme/slyšíme/vidíme, že nějaký
magor opásaný trhavinou provedl tzv. sebevražedný atentát. Tahle informace nám
proletí hlavou, že si kolikrát už ani nepřemýšlíme, co tím ten parchant vlastně
sledoval. Pochopitelně v první řadě chtěl někoho zabít, což je jistě
pravda. Ovšem ve druhé řadě … počkat … popořadě … jo, v neposlední řadě se
chtěl dostat do ráje a v poslední řadě je třeba si uvědomit, že ona
pověstná štěstěna bývá někdy pěkně vrtkavá, a takže ani sebevražední
atentátníci nemají na růžích ustláno.
Zkusme se na chvíli
přenést do říše snů a pojďme činnost sebevražedných atentátníků zhodnotit jako
jakoukoliv jinou práci. Atentátníci totiž považují svoji činnost za naprosto normální
práci, snad jen trochu více adrenalinovou. Jedná se vesměs o jakousi
jednorázovou brigádu, která zatím není upravena v zákoníku práce žádné
země. A přitom je toto zaměstnání nejenom rizikové, ale ve většině případů
končí smrtí zaměstnance, či chcete-li smrtelným pracovním úrazem. Pracovník má totiž
za úkol zabít co nejvíce lidí. Důležitý tedy není postup, ale výsledek. Za tuto
práci nepobírá mzdu ani plat, ale pouze slib (ach, jak vágní termín), že po smrti
se dostane do nebeského ráje, což je samozřejmě jenom krásné, ale nesplnitelné
lákadlo. Zaměstnavatelem je většinou nějaká teroristická organizace, což je
skupina lidí, kteří mají podobné zájmy, například nenávidí USA nebo rádi hrají
scrabble.
Činnost sebevražedných
atentátníků se ovšem nesetkává s příliš pozitivním ohlasem u ostatních
občanů. Atentátníci tedy žijí v podobném opovržení jako například popeláři
nebo revizoři MHD. Navíc i v práci se jim třeba taky nedaří, někdy jsou
úspěšní (zabijí mnoho lidí), někdy s méně úspěšní (zraní mnoho lidí). Extrémem
je, když se nedaří vůbec, totiž když zabije jen sebe, což sám chtěl a vlastně
si to i zasloužil. V takovém případě má ovšem jediné štěstí, že je mrtvý.
Za toto diletantství by mu totiž měli terorističtí vůdci utrhnout hlavu,
protože to prakticky znamená, že nesplnil pracovní úkol, který mu vedoucí
zaměstnanec zadal.
Co je dále pro
atentátníky typické? Zaměstnavatel jim často zapůjčuje pracovní nástroje a také
je vysílá na pracovní cesty, ze kterých se málokdo a málokdy vrátí. Zatím se mi
nepodařilo zjistit, zda mají sebevražední atentátníci také zkušební dobu a
nárok na pět týdnů dovolené.
A nyní vám sdělím,
proč považuji sebevražedné atentátníky a jejich činnost za kýč. Především je
třeba říct, že páchat dnes sebevražedné atentáty je out (čti aut) a ti, co to
dělají, jsou trapní a jejich počínání balancuje na samé hranici kýče, někdy až
za hranicí. Za prvé, atentáty byly v módě tak možná ještě před třiceti
lety, ale dnes už to neletí, podobně jako kníry ve tvaru řidítek a kotlety. Za
druhé, v dnešní době přece hraje prim kult těla a krásy, což je mezi námi
sice taky docela velký kýč, ale o tom až někdy jindy. Teroristé, potažmo
sebevražední atentátníci jsou pravým opakem tohoto kultu. Většinou jsou totiž
oškliví na těle i na duši a ještě jsou hloupí a úplně blbí.
Samozřejmě
s kultem těla a krásy úzce souvisí kult života, což atentátníci taky
popírají. Mylně se domnívají, že někoho zabít je frí, kůl a hepi. V tom smyslu
asi mají podobně naivní představy jako EMO lidé. Naštěstí Emáči řežou do rukou
jenom sami sebe a nikoliv lidi kolem. Sečteno, podtrženo: Někoho zabíjet je
totálně mimo. Jo, ještě tak jedna vražda ze žárlivosti, dejme tomu, ale
hromadné atentáty, při nichž zahynou desítky lidí, to už je hnus!
Co tedy s nimi?
Mám nápad: Co kdyby radši sebevražední atentátníci dělali něco pořádnýho a
pozitivního, třeba rozdávali polévku bezdomovcům nebo hráli dětem maňáskové
divadlo? Většina z nich stejně vypadá jako směšná strašidla, tak by aspoň
mohli být k něčemu užiteční. Jen na ně pohleďte! Ty nevkusné a špinavé
oděvy! V takovém ošacení vystupují v televizi. Měli by se stydět.
Když už chci proti někomu nebo něčemu bojovat, nebo někomu uříznout hlavu, tak
se na to aspoň pořádně obléknu, vezmu si oblek, kravatu, popřípadě motýlka, ať
je to boj nebo poprava s noblesou. Movitější teroristé by mohli zkusit
třeba smoking a hned by z nich byli fešáci. Vždyť sebevražedný atentát páchám jednou za život, tak ať nějak
vypadám. Nebo kdyby se aspoň ostříhali, oholili a sundali si z hlavy ty
odporné turbany. Vždyť vypadají jako Turci! No, řekněte po pravdě, milí
čtenáři, máte rádi Turky? Máte rádi ty psy pohanský? Já vím, že platí „host
jako host, třebas Turek“ a “zaplať a žvaň si, co chceš“, ale všeho s mírou
…
Sebevražední
atentátníci jsou prostě hovada a neměli by je vůbec pouštět do televize! Jenže
sledovanost je sledovanost. Jedna televizní stanice dokonce pravidelně ukazuje
atentátníky vraždící bezmocné jedince v přímém přenosu a to dokonce v hlavním
vysílacím čase a před desátou hodinou. Fuj!
Největší hovado
podle mého názoru ale není kupodivu sám sebevražedný atentátník, ale jedna
roztomilá babička z Palestiny, která je považována za obhájkyni
sebevražedných atentátníků. Tahle stará čarodějnice je prý dokonce hrdá na to,
že její synové zemřeli tímto ohavným způsobem. No, co na to říct? Tak kdo je
tady potom cynik?
Rada na závěr:
Pokud se chcete zabít, prosím, jak je libo, ale nechoďte s tím mezi lidi.
Nikdo na vás není zvědavej! A to platí nejen pro teroristy, ale také pro lidi,
co se chtějí otrávit plynem, pustí plynovej sporák, a pak někdo zazvoní na
zvonek a kvůli nim vybouchne celej barák! Tak pozor!!!
Čtenáři, kterým
sebevražední teroristé také připadají trapní, nechť souhlasně přitakávají
autorovi tohoto článku v komentářích.
Napsal Dědek
P.S.: Příště
zveřejníme karikatury několika pánů v turbanech, třeba Jámy Rámy! Vočko
totiž namaloval sérii moc hezkých obrázků (má talent, chlapec!) a chtěl je původně
uveřejnit v denním tisku, ale pár zapšklých redaktorů se postavilo proti. Vočko
z toho byl moc smutnej, a tak se z neúspěchu vožral jak Dán. A
Vinárník s Dědkem vám možná ukážou svého oblíbeného medvídka z dětství! Hádejte,
jak se jmenuje?
píča
(krawa, 12. 12. 2007 16:20)