Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Pan Siola je mrtev!

19. 9. 2007

Bude se nám po tobě stýskat, tak teď si v hereckým nebíčku můžeš popovídat s Evženem Humlem a Bohoušem Císařem. Odpočívej v pokoji.....

Tvoje navždy patetická Jaroslava Adamová....slzy...slzy....slzy.....

Nekrolog – Pocta Siolovi

Alois „Siola“ Krbec (10.11.1930 – 18.9.2007)

Vedle Franty Černého nejznámější český (a především pražský) taxikář Alois Krbec zvaný Siola se narodil 10. listopadu 1930. Jeho přezdívka vznikla tak, že Siolu jednou napadlo, že začne používat své křestní jméno pozpátku, aby byl zajímavější, hlavně kvůli lepšímu ritu. Původně chtěl používat pozpátku i příjmení, ale nakonec si to rozmyslel, protože Cebrk se mu zdálo už moc ujetý.

Jeho tchánem byl nejznámější český chalupář a bývalý revizor DPHMP Evžen Huml, který koupil chalupu i s dědkem ve vesnici Třešňová. Oním dědkem byl zasloužilý všeumělec Bohouš Císař. Evžen byl vdovec a Bohouš zase starý mládenec, takže si vytvořili svůj vlastní chlapecko-chlapecký vztah, který se jim dařilo udržovat až do smrti. Siolovi ani Evženově dceři Jarči to nevadilo.

Siola nebyl taxikářem odjakživa. Vyučil se sice řemeslu na Střední taxikářské škole, ale nejprve působil jako policejní inšpektór v tzv. mordpartě kriminálního rady Vocáska. Měl krycí jméno Bouše, které vzniklo zkrácením jména Bohouše. Siola měl tuto práci rád, protože mohl nosit světlé sáčko s vestičkou, buřinku a zlatý hodinky (tzv. cibule), takže docela machroval mezi žižkovskou a karlínskou dělnickou lůzou.

Taxikáře začal Siola dělat až začátkem sedmdesátých let, když ho vyhodili od policie. Vozil zákazníky pravidelně od hotelu Olympic až na zastávku metra Moskevská (dnes Anděl), nebo od Paláce kultury až na zastávku metra Primátora Vacka (dnes Roztyly). Tenkrát byly ještě dobrý rita!!! Cizinců bylo málo, a tak musel Siola šidit našince. Jako taxikář si potrpěl na pěkné oblečení, nejradši nosil žlutý plstěný klobouček, hnědé kožené sako a košili s modrými pruhy. No, úplný švihák lázeňský! Jinak si pravidelně kupoval Rudé právo a v hospodě si zásadně objednával jenom lepčí pití, například Šató Radyně. Je třeba říct, že Siola byl docela koumák, měl známosti a vždycky říkával: Takový věci se zařizujou dizgrétně!

Siola si v jedenapadesátým nebo dvaapadesátým vzal za manželku Jaroslavu „Jarču“ Humlovou. Malý Sláveček už byl mimochodem na cestě. S Jarčou a jejím otcem Evženem dlouho bydleli v takovém malém krcálku, nelze tomu říkat byt. Evžen dokonce musel chodit do svého pokoje přes koupelnu. Siola se navíc koupal každý den, nejenom v sobotu, takže Evžen tam chudák byl úplně zaligrovanej! Naštěstí si pak koupil chalupu i s dědkem, což zařídil taky Siola.

Siolův syn Slávek později vystudoval Pedagogickou fakultu UK a stal se učitelem v Třešňové. Na promoci byl i Bohouš Císař. Slávek se krátce nato oženil s kadeřnicí z Třešňové – s Vlastičkou Machovcovou. I na této svatbě byl Bohouš Císař (a taky Fuksie).

Od roku 1947 do roku 1968 byl Siola členem KŠČ, ale po sovětské okupaci vystoupil, protože neměl rád Rusáky. Přesto si i nadále pravidelně kupoval Rudé právo.

Koncem sedmdesátých let si Siola krátce přivydělával jako pomocný rotoped v jedné nejmenované nemocnici na kraji města. Zde používal krycí jméno dr. Cvach. Ale protože měl obě ruce levý, byl to přece jenom taxikář, neměl v práci na růžích ustláno. Zvlášť playboy dr. Blablažej ho neměl rád. Ale ani dr. Pštrosmajer a primář Soja pro něho neměli slova uznání. A tak se Siola vrátil ke taxikařině.

V roce 1988 měl Siola menší úlet se Štěpánem a s jeho Lidovými milicemi, což byla banda zamračených vypatlaných magorů v rudých košilích a odporných modrých kabátech. Siola tenkrát stál na tribuně, pod ním pochodovali milicionáři se samopaly a Siola říkal něco v tom smyslu, že Lidové milice a taxikáři k sobě patří jako chleba a sůl. Evžen Huml s ním potom čtrnáct dní nemluvil. Musel je usmířit až Bohouš Císař.

Na konci života Siola ovdověl a odstěhoval se do jednoho malého města, kde bydlel v domě na malém náměstíčku. Jeho nejlepší kamarádkou byla trafikantka Ljuba. Rád sedával na lavičce na náměstí, nadával na politické poměry, všem říkal, že náměstíčko je skvost a v trafice si pravidelně kupoval Právo (už ne rudé).

Siola byl vášnivý kuřák, a to se mu stalo osudným, protože umřel na rakovinu. Kouřit však začal až jako taxikář. Vždycky když čekal na rito, tak si zapálil. Ale řekněte sami: Nepatří k taxikářům cigareta jako k řidičům kamiónů zpocené podpaží?

Co říci závěrem? Vše už řekla Jarka Adamová, sice pateticky, ale ona to jinak neumí. Snad jen: Více takových taxikářů, inšpektorů a rotopedů!!!

Pane Siolo, sbohem!

Čest jeho památce!

Napsali zarmoucení Dědek a Vinárník

 

Náhledy fotografií ze složky Z fotek našich přátel

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Suchý humor

(Doktor, 29. 9. 2007 19:00)

S tím panem Čihákem je vážně legrace. Neříkal, kdy zase přijde? He he he

já to vím!!

(Vinárník, 25. 9. 2007 13:23)

obojí je úrčený pro děti, ale hrajou si s tím hlavně tatínci chochochocho!

Hádanka

(Romeo z autobusu, 21. 9. 2007 22:10)

Víte, jakej je rozdíl mezi elektrickým vláčkem a ženskýma ňadrama?